Příběh kluka z benzinky, který se stal milionářem.

Zkrácená verze pro pana Trošku aneb sem to všechno vedlo:

  • Tomáš Lukavec je nezávislný brand manažer.
  • Denně svým obsahem inspiruje komunitu  čítající přes 189 978 fanoušků.
  • 56 kampaní "one man show" + klienti (obrat přes 400 mil. Kč)
  • Je autorem 5 knih, 3 z nich se řadí mezi bestsellery.
  • V roce 2018 jeho společnost vyprodukovala nejhranější YouTube video České republiky.
  • Aktivně spolupracuje či spolupracoval na svých projektech s osobnostmi jako Petr Havlíček, Martin Hausenblas, Andy Winson, Tatiana Dyková, Halina Pawlowská, Sisa Sklovská, Olga Šípková a dalšími…
  • Školení či online programy pro manažery značek jako Marks Spencer, T-Mobile, Seznam.cz, Komerční banka, Microsoft a další...
  • Přednášky na půdách UNIVERZIT jako VŠE, Palackého Univerzita v Olomouci, Univerzita Tomáše Baťi ve Zlíně, University of New York in Prague a další…

Delší verze pro pana Spielberga aneb tady to všechno začalo:

Veselý útěk (13 - 15 let)

“Práááásk!” Slyším ránu z kuchyně.

“$~$$#~^&*{}{*&&^^!" Sprosté hlasy proříznou hudbu z Walkmanu.“Mami?” Sundávám sluchátka. 

“Mami…?” Chystám se vstát z postele. Je zhruba půl desáté večer. Je mi 13 let. 

“Vstávat! Jdeme!” Do očí mě udeří světlo jako paprsek.

“Mami, jsi v pohodě...?”  “Rychle, obleč se!” Hážu na sebe to ze včera. 

Venku je zima. Cítím, jak mě do pravého chodidla kouše tvrdý asfalt. Ta blbá díra na patě pravé bačkory... Na přezutí nezbyl čas. Běžíme nocí. Potichu. Mladší bráška lapá po dechu. Vesnice se chystá ulehnout ke spánku.

“Mami, kam utíkáme?”

“Pryč.”

Já s mámou. Netušili jsme tehdy, co nás ještě čeká...

 

Teď bych vám měl vyprávět krásný příběh plný radosti a štěstí. V přesných bodech popsat body úspěchu. Pravda je taková, že příběhy, které píše sám život, začínají většinou tou nejméně usměvavou vzpomínkou. Prostými otazníky na konci vět:

“Mami, kde budeme žít?” - “Teď tady. Pak tam. Uvidíme. U tety. U babičky. Bude líp, neboj...”

“Mami, potřebuji peníze do školy na…” - “Půjč si to od spolužáka, Tome. Nemáme na to.”

“Mami, máme jet na školní výlet…” - “Napíšu ti omluvenku, pojedeš příště.”

A pak každý den… “Tome, babička přivezla zbytky z jídelny, máš je zabalené do školy v ledničce.”

Směšná realita života bije do očí. Dluhy. Všechny věci tam, odkud jsme utekli. Malá horská vesnice. Dvě děcka na krku. Drobná samoživitelka, která byla vděčná za 3 směny na montážní lince (výroba podprsenek). Rukama jí prochází tisíce podprd. Sama nemá na novou.

Říkáme jim hrdinové. Občas se probudí i v našich nejbližších.

JÍST, meditovat a milovat Skládku? (15 - 16 let) 

Útěkem z domova to teprve celé začíná. “Jsi chudej jak sviňa, co?” Spolužák při obědě. Co na to říci? Stejně dostanu za školou do držky. Moje dospívání připomíná fotbalové utkání. Ostatní dávají góly. A já - mičuda...

“Kdo Toma zase šikanuje?” Ředitelka přebírá vedení. 

“Kopete ho do obličeje? Že se nestydíte!” Učitelky přikyvují, svírají prázdné hrnky od kávy.

“Když on si o to řekl!” Tři šišaté hlavy se obhajují v řadě.

“HOVNO, kryl jsem si obličej a ani jsem nepípnul.” Řvu. Ve svojí hlavě...

Sebevědomí oběti na školách? Tři nepsaná pravidla:

  1. nevydat hlásku (hlavně nepřiznat, že to bolí),
  2. nezavírat oči (koukej na všechno, ať si to pamatuješ celý život a máš co napsat do podobného článku v dospělosti),
  3. nepusť šušně z nosu (neztrapni se před šikanátorem).

A pak je tu obhajoba šikanátora v mojí hlavě: “jsem jinej, mají pravdu, zasloužím si to. Starý hadry na sobě. Pořád ty samý smradlavý botasky. Divný vlasy (teto, účes alá hrnec tehdy fakt neletěl).”

Není se čemu divit. Usazujeme se po měsících stěhování v polorozbořené bytovce na kraji vesnice. Místní tomu rajskému místu říkají: SKLÁDKA (fuj, humus, nechoď tam, vyhni se tomu, žijí tam Romové).

Pro představu...Nad námi bydlí blázen s jedním postiženým (ve vesnici známý jako “mama bůů, táta brm brm”, vysvětlení autora: jeho maminka pracovala v kravíně a táta jezdil hodně autem.)

Prý až do smrti nehavaroval. Ve vchodu před námi žije jeden pankáč se svojí maminkou, která občas kvůli pomalé chůzi způsobené těžkou nadváhou blokuje schodiště.

Život na "Skládce" nepatřil mezi vysněná místa k životu...

Nikdo si nedovolil ji přeskočit. Popohnat. Cokoliv naznačit. 

Maminka nám klade na srdce: “Kluci, nikdy si od sousedů nic neberte, i kdyby zdarma.” A v nejvyšší patře bytovky bydlí Romové. Množné číslo proto, že jsme je nikdy nedokázali přesně spočítat. I když se jejich obličeje mění s ročními obdobími, jejich chování zůstává identické. Jsou k nám nejslušnější z celé Skládky. A to bez nadsázky. 

“Tome, nemáme na nájem… Nezvládáme to. Dost možná nebude po prázdninách ani na autobus do školy,“ máma klopí oči. Stojí to tady za prd. To jo... Ale stěhovat se? Beztak zase do horšího...Já radši Skládku než ulici... Je víkend. V televizi běží reklama, ve které krásná blondýnka umývá okna autům nějakým mega saponátem. A hlavně, dostává dýško. 

“Mami, kde je tady nejbližší benzinka?”

Dělání, dělání, všechny smutky… (16 - 18 let)

No, a tak se ocitám na benzince za městem. A začátky? Výsměch. Nedaří se mi.

Strachem se mi klepou kolena. Třese se mi hlas! Ani nevím jak, ale asi po tisícím oslovení konečně slyším: 

“Ano, umyjte mi prosím přední světla.” A já je drhnu jako o život. Odměna?

“Díky, tak zase příště!” mává mi řidič z polootevřeného okénka svého luxusního BMW. Kdo z vás to někdy nezažil? Děláte první a poslední pro své klienty nebo šéfa a on jen… No, kdyby alespoň to JEN! Jenže ono velký prdlajs.

Tak to jde dál. Já makám, oni děkují. Jediné prachy, které přistávají v mojí kapse, nacházím zapadlé pod automatem s kávou u laviček…

Vrchol naštvání přichází krátce na to. Řidič, který si ode mě nechává ZDARMA umývat auto komplet i s leštěním zpětných zrcátek, ke mně přichází a: “Hele mladej, včera jsi to odbyl!“ Skousávám čelist. Sevřenou pěstí skoro rozmačkávám držátko pofidérní stěrky za dvacku. 

“Umím to líp, pane. Jasně. Většina řidičů není ale jako Vy. Chtějí jenom ošplíchat. Jenomže to nejdůležitější je dostat dolů ty zaschlý mušky a hovňase ptáků ze skel. O to vám asi jde, že?”

A on kývá? Nadšeně kývá! Pak další, další a další… Platí. KONEČNĚ! Co se tedy vlastně děje?

Vyměnuju se za nového super Tomáše? Ne! Lžu lidem o své dokonalosti? Ne! Studuju Harvard v oboru ruční mytí aut? Ne! Sečteno a podtrženo – nacházím skutečný problém mých zákazníků a s obrovskou JISTOTOU ho jdu řešit.

Oni nepotřebují umýt auto. (Divné, že? Vlastně to potřebují, ale...předbíhám!) ONI POTŘEBUJÍ dostat dolů HOVŇASE a ZASCHLÉ MUŠKY. 

A tak...Kašlu na mytí auta komplet. Zaměřuji se především na sloupávání mušek a výkalů z předních skel! Nic víc… 

“Dobrý den. Jsem Tom a nejvíc budu šťastný, když mi dovolíte dostat z vašeho krásného auta ty zaschlý potvory tady…” Peníze mi přistávají na dlani. Proč? Protože jim připadá nechutné se na to koukat. Stydí se. Natož to mýt vlastníma rukam. Zaplať pánbůh...

Kolik? Boom zažívám o letních prázdninách. Každý týden počítám částku zhruba 8 250 Kč týdně (tehdy více než vedoucí prodejny Tesco nebo učitel). Čím vlastně?

Čištěním svinstev zpod stěračů. Leštěním plechových nárazníků dodávek. Mytím předních a zadních oken aut.

Pracuju zhruba 8 hodin denně, 5 dní v týdnu.

Můj příjem = 206,25 Kč/hod. Lidé mě platí za to, co by si byli schopni udělat sami. Zdarma. Na zahradě. Před domem… Chtějí mě. Obyčejného kluka z vesnice, kterého nikdo nezná. 

Vydělávám víc peněz, než mí učitelé s vysokoškolským titulem. Sám tomu nerozumím… Odhalil jsem snad tajemství? Zákony bohatství?

„No jasně, kdo by takový prachy neměl! Platí tě ještě určitě nějaká americká-zkorumpovaná-za-zenitem čerpací stanice, co?“ Zklamu vás. Nemám ve svých 16 letech nadřízeného.

Tedy pardon. Ano, samozřejmě, že mám. Rovnou asi sto šéfů denně. Tedy moji zákazníci. Můj plat představuje dýška pouze od spokojených řidičů aut. Jenom dýška…

A to se tehdy ještě v českém New York City, tedy spíše Dolních Libchavách, nevidělo. Že jsem si to musel od sousedů vesničanů slíznout?

Právě naopak!

Stávám se hitem léta 2006! Hadrovým Leošem Marešem! Rockovou hvězdou čerpacích stanic široko daleko. Protože si mě všichni oblibují, začnou mi přezdívat Milionář z benzinky. Jezdí se na mě dívat spolužáci na kole. Fotí si mě bezdětné páry jako vzor svého budoucího syna. 

Dokonce mi časem můj fanklub důchodkyň, řidiček drobných prdítek, začíná vozit bábovky nebo buchty s mákem.

A teď otázka pro vás. Kdybych vám dnes na své konzultaci poradil: jděte pracovat na benzinku a zbohatnete – uvěřili byste mi? Nebo byste řekli:

“Děláš si srandu?… Zbohatnout na umývání aut? Ha ha...” Já si tak vydělávám své první peníze. Pomáhám mamince s nájmem. Mám na autobus do školy, učebnice, knihy. A tak se šrotím jako o život. Hltám historii. Dějiny lidstva. Příběhy lídrů, kteří zanechali odkaz.

“...když se budeš dobře učit, jednou třeba budeš jako oni, Tome.”

Vítěz nebo PORAŽENÝ? (20 - 22 let)

Mamka pláče. Babička ječí radostí. Tleskají mi všechny geny v těle. 

Z 1247 přihlášených studentů se dostávám mezi 30 nejlepších. Obor Mezinárodní vztahy a historie na Karlově Univerzitě v Praze. Beru to smrtelně vážně. Na benzině jsem si vytvořil finanční vatu. Hurá. Čeká mě jízda, a já nechci riskovat.

Kluk, který se ze Skládky dostal do srdce Evropy, Prahy. Mezi budoucí elitu národa. Neuvěřitelný! Až dostanu diplom, budou o mě psát v časopisech. Dělat rozhovory. Skládat básně!

DIPLOM. Miluju ho. Chci ho. Prahnu po něm.

Sním o tom, že budu poradcem prezidenta či budoucí prezidentky. Radit jim, co říkat na mezinárodním poli. Jak se prezentovat. Jak si získat srdce občanů.

“Až dostaneš diplom, čeká tě ve státní správě plat 16 739 Kč.” 

“Si děláš prdel?”Sedím s Honzou na pivu. Je o pár let starší. S DIPLOMEM. Občas je v televizi a komentuje politickou scénu. Taky se hrabe v něčem na ambasádách.

“No, když se přidáš k nějaký politický straně, budeš mít peněz víc. Vydržují si lidi na ambasádách. Jako nezávislej nic moc.”

Dopíjím pivo a jdu zpět na kolej. Nemůžu usnout. Je mi zle. Ne z chlastu. Ale…

Na benzině jsem měl větší plat a nemusel jsem nikomu “lést do zadku”. Své klienty jsem měl rád a oni mě. Snad to zpracuju... Místo toho začíná rodeo. I když v prváku exceluju, v druháku zažívám existenční krizi. 

“Proč to studuješ? Kdo vlastně jsi? Děláš to pro sebe nebo pro druhé?” Teorie střídá teorii. 

Marie Terezie vládla v letech... Vestfálský mír. Diplomatická roztržka mezi Francií a Británií. Nástup Hitlera. Evropská unie.

Stávám se chodící encyklopedií lidstva, která chlastá se spolužáky v levných škrpálech. Má to své kouzlo, ale… Nájem z toho nezaplatím. 

Tak beru práci nočního číšníka v klubu. Rozdávám letáky na ulici. A poslouchám své zdeprivované spolužáky na pivu, kteří neví co se životem. Vyplácí se. Neplatím útraty! 

Během nudných přednášek na vysoké přemýšlím o projektu, který by pomohl mým kamarádům z depek. A světe div se, vzniká tak moje první podnikatelská aktivita. 

Doktor Kouč. Online portál plný vzdělávacích videí, článků a návodů pro úspěšnou kariéru. Kdybych tehdy tušil, jak moc tento projekt ovlivní můj život a jak ho zároveň pohřbí, asi bych si ho 2x rozmyslel. Teď ovšem předbíhám… V tu chvíli se se ze mě stává nadšená mašina, která ví o podnikání asi tolik, jako ví beruška o pudech predátora.

Netuším, že je potřeba podnikání hlásit někde na úřadě a že peníze se mají danit.
Nechápu, co je to faktura (natož ta zálohová).
Videa natáčím na kamarádovu rodinnou kameru po strejdovi.
Jediný můj marketing tvoří rozdávání letáků mým spolužákům z vysoké na chodbách Univerzity. (Jasně, že se mi smějí do očí).
 

 A teď to fascinující:

Podaří se mi překecat na rozhovor Martina Maxu, Václava Vydru, Pavla Šporcla, Jana Mühlfeita, Pavla Říhu, Andyho Winsona, Iva Tomana a dalších 37 osobností a celebrit.
Spolupráci se mnou navazuje Bob Proctor, spoluautor Tajemství, který si ve spolupráci se svým manažerem ze Slovenska vybere mě pro své zastupování pro Českou republiku (zaplňujeme sál ve Varšavě).

Rozhovor s Ivo Tomanem

slavný autor bestsellerů

Rozhovor s Pavlem Šporclem

světový houslový virtuóz

Rozhovor s Václavem Vydrou

slavný český herec

Rozhovor s Radkem Jarošem

slavý český horolezec

Rozhovor s Radimem Jančurou

slavný český podnikatel

Rozhovor s Bobem Proctorem

spoluautor The Secret

Oslovuje mě pro dlouhodobou spolupráci Mark Dzirasa, kterému pomáhám vytvořit jeho audiovizuální prezentaci, DVD a zaplňovat další semináře v Praze.

V tu chvíli nemám diplom z marketingu, nejsem žádná slavná celebrita, pocházím ze Skládky. Že by štěstí začátečníka? 

Cítím se jako král! Peníze chodí na účet. Lidé čtou můj blog. Sledují videa. Teď už mě nic nezastaví.

Sám doma venku: ztracen v New Yorku! (22 - 23 let)

“Pane Lukavče, na půdě Univerzity nemůžete bez svolení vést své soukromé podnikatelské aktivity.”Stop mých učeben zdarma.

“Pane Lukavče, kde jsou výkazy Vaší podnikatelské činnosti?” Telefonát z úřadu.

Na scénu přichází pokuty. Ztráta důvěry. Stud. Moje první podnikání je naprosté fiasko. Jel jsem na plný plyn. A taky se tak vyboural. Zavírám se na ve svém studentském brlohu. V pokoji o velikosti psí boudy si lehám pod peřinu a… Můj život tvoří dvě okružní jízdy: cesta na záchod a do ledničky pro dopití zbytků z krabicových vín spolubydlících.

Čas plyne. Utíká. A já mám tak akorát chuť si prostřelit hlavu brokovnicí, na kterou nemám prachy.

Zde přichází na scénu ta část příběhu, která trochu přípomíná pasáž z amerických bijáků. Proto je občas tak těžké ji uvěřit. Když ji někomu vyprávím, kouká na mě jako na zjevení. Nicméně, jsou to právě ty momenty, které se i nám samotným jeví jako šílené. A mohou z velké části za to, kým dnes jsme. 

“Potřebuji pryč. Co nejdál. Začít znovu. Někde daleko.” Beru poslední prachy.

Píšu kamarádům z Univerzity v zahraničí. A doufám v zázrak. Jeden človíček se ozývá. Sean z New Yorku. 

“Fine. Come here.”

Tyhle dvě věty mi stačí na to, abych sbalil malej baťoh a vyrazil do neznáma. Kupuju letenku. Před nástupem do letadla se směju sám sobě: “Jsi idiot, Tome? Nebo génius?”

O 11 hodin později vystupuji na letišti J.F. Kennedy v srdci Ameriky a dochází mi, jak moc jsem se zmýlil v obojím. Nejsem idiot. Ani génius.

Jsem ztracen v New Yorku.

O americkém snu, feťácích a nové naději (23 - 24 let)

Každý, kdo někdy opustí nějaké místo, pocítí dříve či později určitou pochybnost. Ta moje přišla okamžitě. Sean mě vítá u sebe doma slovy: “Hele, byt je mých rodičů a ty tě neznají. Nemůžu tě tady nechat samotného. Když půjdu do práce, půjdeš se mnou ven. A pak, když se vrátím, přijdeš.”

WTF! (Český překlad cenzurován.)

“No co, když už tady chci začít nový život, neuškodí mi trochu poznat terén. Třeba mě někde zaměstnají. Budu chodit a ptát se. Začnu třeba i v Mekáči.”V New Yorku je podzim. Padá listí. Trochu mrzne. A co se rozhodně v New Yorku nedělá na podzim? Ani kdykoliv jindy? Obcházet a ptát se na práci. To je prostě středověk. A lidi na vás koukají jako na zjevení (teroristu z Evropy).

Pochopím to velmi brzo. A protože nemám peníze nazbyt, přemýšlím, kde prosedím těch 12 hodin, než se vrátí Sean z práce. Proklínám život. Sebe. Svá rozhodnutí. Čekal jsem osvícení, otevřenou náruč, svět plný podpory pro lůzry, jako jsem já. Místo toho dostávám znovu do ciferníku. Navíc, ten nekonečný liják.

Natrefuji po hodinách brouzdání na knihovnu pro sociálně slabé. Vítá mě policista u vchodu s jakousi lampičkou, která divně zasyčí. (Asi píská, když zachytí zbraň nebo výbušninu). U mě jen prostě “ssssss”. Policista zklamaně oddychne.

Lezu dovnitř. I přes ten nehorázný smrad vnímám všechny detaily. A prázdné pohledy všech ztroskotanců s knihami na stole. 

Mezi nimi dva černoši v kapucích, mladá holka fetka, pár zkomírajících individuí.

Co se dá dělat? Jsem jeden z nich… Sedám si a učtu jakousi knihu s názvem “personal brand”. Hned první část mě zaujme. “Je jedno, co se vám stalo, vaše hodnota nikdy neklesá.” Tahle věta z polorozpadlé knížky způsobuje, že si přisedám k jedné slečně opodál. Představuju se a ptám se ji na její příběh. A pak se ptám dalšího. 

Dochází mi, že se nejedná o vyvrhely, ale o lidi, kteří měli jinak slibnou budoucnost. Kariéru. Rodiny. Či děti. A z důvodu nějaké tragédie nebo životního zlomu nedokázali sami situaci zvládnout. Utekli od reality.

Není tohle náhodou trochu příběhem i mým? Příběhem nás všech? Něco se nám nepovede, selžeme, ztrapníme se, přijdeme o důležité lidi v životě a...rezignujeme? Začínám hltat každý příběh. Čtu jako o život a rekapituluju si svůj dosavadní život.

Co když je tohle má cesta? Pomoci druhým ukázat, že i jejich příběh má obrovskou hodnotu?

Kde mám začít? 

Vítej doma...vypadni! (24 - 27 let)

Čeká mě ta poslední výzva… Bakalářská práce. Píšu jako o život. Doslova buším do klávesnice. Mám totiž o čem psát!

“Jak charakter světových lídrů změnil historii lidstva.” Můj nápad mi připadá revoluční. Znám své poslání, je načase ho vyslat do světa.

“Pane Lukavče, je to příliš odvážné a nepodložené…” První zamítnutí profesorů. Přepisuju. Přece všichni nestojí o ohrané písničky, ne?

“Pane Lukavče, chce to jiné téma, tohle neuspěje.”

Druhé odmítnutí. Zkousávám čelist. Přepisuju… 

“Vy nám nerozumíte.” Třetí ne. Vymetám hospody. Připadám si jako vůl. Buším si do hlavy. Proč jsem se Proboha vrátil do Čech? Je půl třetí ráno. Nemůžu usnout. Svou bakalářskou práci už nesnáším. Je mi z toho na blití. Ale…Co když se snažím dobře, jenom na špatné půdě? Klávesnice mého počítače se rozezvučí. Cvakání ustane až ve čtyři odpoledne druhého dne. 

Tentokrát už nejdu za profesory. Nemířím na fakultu Univerzity Karlovy. Sedím doma. A svou publikaci dávám na internet. Zdarma. Bez nutnosti vkládat e-mail, dávat mi jakékoliv údaje. Chci prostě pomoci.

“Jsi značka...ve frontě na banány!”

 

Nevěnuji se v ní historii. Diplomacii. Světovým lídrům. Ale... Obyčejným lidem. Těm, kteří si zažili přešlapy, pády, a přesto.. nepřestali věřit v to, že jejich příběh má smysl. Poslání. Trvá to 7 dní. Přes 30 000 stažení!!!

Začínají mi psát online lídři, osobnosti, kteří publikaci zdarma sdílí do svých sítí. Nemůžu uvěřit svým očím. 

WOW! Cože? Jak? Proč?

Můj Facebook zažívá boom. Přidávají si mě cizí lidé. Podnikatelé. Chtějí pomoci s osobním příběhem. Svou značkou. Koktám do telefonu. “Ale já...teprve začínám… Nikdy jsem podnikání nekozultoval..”

“Kolik si berete za hodinu? Kam poslat peníze? Kdy můžete? Proškolíte nám tým v bance?”Z nuly. Z neznámého kluka z vesnice. Je najednou… Brand manažer. 

A já makám za 50 Kč na hodinu. Neznám sazby. Nevím, kolik si lidi v mém oboru berou. Nestíhám. Poslední slova profesora před mým odchodem z Univerzity: 

“Myslíte si, že bez titulu o vás bude zájem? Ani na půdu vysokých škol vás nepustí přednášet…” Beru si jeho slovo k srdci. 

Trvá to ani ne měsíc. Dva.

Volají mi studentské organizace a další zástupci vysokých škol. Chtějí, abych jim přišel přednášet na témata jako osobní značka, příběh v byznyse, firemní značka… A já… Znovu nestíhám. Zuří tajfun. Moje pověst mě předbíhá, moje jméno se šíří veřejností. 

Po nocích makám na své nové metodice. Potřebuji vytvořit ne jenom obsah, ale i nástroje pro lidi, aby se naučili tvořit svou OSOBNÍ či FIREMNÍ značku na autentických základech. Zároveň se musím ponořit do ekonomiky. Čísel. Struktury podnikání. Legislativy. Pochopit souvislosti. 

Celý koncept brandingu a marketingu mi přijde složitý. Nudný. Neuchopitelný. 

Lidé, kteří něco umí, ať už lidí na volné noze či tvůrci, umělci, řemeslníci… Oni se nepotřebují stát i marketéry. Chce to něco jednoduchého, prostého, co pochopí i moje maminka.

Co ji pomůže se lépe prosadit na trhu. Vznikají tak PROFILY ZNAČKY. 4 jednoduché profily, které vychází z osobnosti podnikatelů a pomáhají jim se prosadit na trhu autentickým způsobem. 

Protože nestíhám konzultovat individuálně, tvořím videa.

Vzniká tak můj první online projekt, Banán za milion. Během 5 dní přináší obrat 4,7 mil. Kč. Všechno to začalo sázkou s mým kamarádem… Kdo prodá banán za více peněz na ulici. Přesně řečeno, na Václavském náměstí.

Konkurence mě nesnáší, velké marketingové agentury začleňují do své nabídky branding, osobnosti v oboru mě roznáší, kde se dá. Všechno to nějakým způsobem hraje v můj prospěch. Lidé se o mě dozvídají víc a víc.

Nelením. Věnuji se tvorbě své komunity. A přicházím z druhým projektem. 

Pekelnou značkou. Vůbec 1. online reality show o budování osobní značky.

Už za mnou stojí obchodní partneři, velká jména, celebrity. 

Projekt generuje obrat během 3 dní 2,8 mil. Kč. Pomáhám lidem v přímém přenosu, naživo. 12 soutěžících jsou vybráni z veřejnosti. Je to doslova mazec!

Následují mé veřejné přednášky. Školení manažerů značek jako Marks Spencer, Seznam.cz, Komerční banka, T-Mobile, Microsoft, Allianz a další, kteří navštěvují mé workshopy.

Rozhovory v médiích či rádiích, publikační činnost, natáčení rozhovorů s celebritami. 

A buduji od základů portál Zákony Bohatství, který má ucelovat mé know-how a pomáhat lidem vydělávat více peněz tím, co milují.

Stávat se tak značkou na trhu. 

Tvořím další a další projekty, které generují peníze ne jenom mně, ale také klientům. 

A co jsem se naučil já za ty roky mé práce? Co je tou červenou nití toho všeho?

Někdo to nazývá metodikou. Já principy bohatství, které předávám i ve svém portále společně s mým týmem. 

1. DĚLEJTE OBYČEJNÉ VĚCI NEOBYČEJNĚ (princip JISTOTY)

Spousta lidí se dnes pouští do podnikání s představou, že je především nutné se odlišit. A že když budou tvrdě makat a půjdou si za svou vášní, zvítězí. Nebo při nejhorším, že jejich úspěch stojí na tom přijít na trh s něčím úplně novým. Opak je pravdou. 

Mnohdy na trhu vítězí ti, kteří i když nemají úplně geniální nápad či myšlenku, zvítězí prostě na základě toho, že se naučí DĚLAT I OBYČEJNÉ VĚCI NEOBYČEJNĚ. K tomu ovšem není zapotřebí obletět svět a nabrat to největší know-how na světě…

Mnohdy stačí prostě a jednoduše najít odvahu sám v sobě. 

Největší jistota je ve vás. Tu nikde jinde nenajdete. Dokud pevně nepochopíte sami sebe, své silné a slabé stránky, to, co definuje vaši jedinečnost, nemůžete čekat od druhých, že si vás zapamatují. 

Že se k vám budou hrnout. Zní to jednoduše, dělat OBYČEJNÉ neobyčejně, ale mnoho tvůrců to znovu chápe pouze z pohledu odlišení se. A pak tvoří umělé formy svého podnikání nebo nosí masky jenom proto, aby uspěli.

Jenomže proto, abyste dělali věci neobyčejně, musíte nejprve pochopit, jak to funguje “obyčejně”. Projít si procesem. Poznat sám sebe. Pak si můžete na trhu hrát. A peníze? 

Jsou vedlejším produktem, který vás nestojí tolik úsilí. 

Na benzince za městem jsem pochopil:

1) že si nemůžu věčně stěžovat na svou situaci chudoby,
1) že nikoho nezajímá, kdo jsem, dokud se o sebe nezačnu zajímat já sám!

Vše je o základech. O hodnotách. Vizi. Ty představují páteř vašeho podnikání. Vaší značky. 

Jaké jsou tedy ty vaše hodnoty? Znáte je? 

2) MLUVITI STŘÍBRO, MLČITI… NIKDY! POŘÁD MLUVITI! (princip RŮSTU)

Lidé na benzince za městem mi dali cennou lekci. Tedy… Spíše má konkurence. Čili myčka.

Jen tak tam stála, dělala, že nic a já ji přehlížel. Pořád jsem ovšem nemohl uvěřit tomu, proč mám tak málo klientů. Čím to?

Takhle se chová mnoho podnikatelů. 

“Konkurence neexistuje,” říkají. A pak projíždí jejich weby...Sociální sítě… Instagram.

Konkurence existuje, v neziskovém sektoru, v raketovém průmyslu i vědě. Je to fakt. Pokud se se mnou budete chtít na toto téma někdy přít, připravte si dobré podklady. 

Já jich mám za ty roky na tisíce.

Vím, že to štve. Ale… Má to i své světlé stránky.

Díky konkurenci můžete rychleji růst. Učit se. Zlepšovat se. Můžete s ní i spolupracovat. Vytvářet hodnotné obchody. Kamarádit se. A dokonce… Najít mezi vaší konkurencí přátele, kteří vás v okamžiku problému nenechají ve štychu. Myslím to vážně. Mnoho mých bývalých konkurentů na trhu jsou dnes mými nejlepšími přáteli. Ale o tom jindy.

O čem je princip RŮSTU?

Je to o tom:

1) VYTVOŘIT si vhodné podmínky na trhu, ve kterých můžete růst.
2) UPLATNIT správným způsobem na trhu vaše silné stránky (a vyřešit byznysově ty slabé).
3) MÍT dlouhodobý plán RŮSTU (...protože růst neznamená jen vydělat hodně v krátkém čase, ale ještě více třeba za 10 let, pokud budete vytrvalí).

Když jsem drhl okna autům, lidé mi moc neplatili. Myslel jsem, že o mě promlouvá především má práce. Ale…

Lidé jsou spokojení, když pro ně odvete něco skvěle. Také ovšem rádi zapomínají na to skvělé pro to ještě skvělejší. A to představovala má milovaná myčka za benzinkou.

Proto jsem začal s lidmi mluvit. Ptát se jich na potřeby. Odhalovat svůj pravdivý příběh. A zajímat se o ten jejich. Upřímně.

Umíte i vy růst ve svém oboru? Dělat jenom ty klíčové věci? Nebo se topíte v “nesmyslech”, které považujete za důležité? Kolik vám to přináší užitku, peněz, radosti?

Umět růst autenticky na trhu a propojit to, co umíte, s autentickým příběhem. To je jedno z tajemství i 50 vizionářských značek, které přežily do dnešních dní všechny světové krize a o kterých píši i ve své čtvrté knize.

3) KDYŽ SKOČÍŠ, JÁ TAKY! (princip VZTAHU)

Pokud chcete jít s kůží na trhu a doufáte, že se vyhnete jakékoliv kritice, pravděpodobně pro vás bude jednodušší žádné podnikání nezačínat… 

Když už v sobě objevíte SEBEJISTOTU a naučíte se značkově RŮST ve svém oboru, je nutné si také umět vytvářet ve svém okolí, v oboru i na veřejném prostranství KLÍČOVÉ VZTAHY. Lidé, kteří vás v případě nutnosti podrží, zastanou se vás, postaví se za vás. 

Mohou to být obchodní partneři, ti správní klienti, osobnosti, ale samozřejmě i přátelé a lidé, kteří vás mají podporovat. 

Když jsem na vysoké škole chtěl vydat bakalářskou práci s netradičním přístupem ke světu, střetl jsem se s odporem. Je nutné říci, že je to přirozené. Nový úhel pohledu, data, názory. To vše tvoří debatu, diskuzi.

Ovšem je nutné nepodlehnout tlaku veřejnosti. Kdybych to tehdy vzdal a řekl si, že mí profesoři mají pravdu (a to k nim stále chovám hlubokou úctu), pravděpodobně bych psal do bakalářské práce něco, co:

1) by mě nebavilo! (Ach jo, tak jo, abych dostal diplom, přizpůsobím se…)
2) Co by nevedlo k tomu, že se dnes stanu jedním z nejvyhledávanějších nezávislým brand manažerem v zemi! (Ano, vydal jsem se díky nim na svou cestu, hledal ji a našel.)

Spousty lidí dnes sedí v zaměstnáních, které je nebaví. Jenom proto, že možná kdysi slyšeli něco v tom duchu, že na víc nemají. Možná jim někdo jako mně zkritizoval nápady, myšlenky, a oni se stáhli někam “kde je to zas tak moc nebaví”, ale mohou přežívat…

Srdce má ovšem svůj hlas. Můžete ho načas ztišit. Ovšem ne umlčet.

A vztahy, ať už chcete či nikoliv, hrají klíčovou roli při budování vašeho ziskového podnikání a značky. 

Přiznám se vám… Bez skvělých lidí kolem mě a bez mého stejně tak skvělého přístupu k jejich hodnotám a spolupráci, bych tu dnes nebyl.

Mé know-how, práce, odkaz, principy, by se nerozšířily do širokých publik. 

Říká se, že nejsme uzavřeným ostrovem sami pro sebe. Každý z nás je doslova součástí orchestru, který vytváří jedinečné představení...v interakci s ostatními.

Podnikání či budování značky není egocentrickou promenádou, je to doslova ekosystém. 

Symfonie, která tak vzniká, je něco, čemu se říká vztah. Stojí na důvěře, reputaci a vlivu.

Kdybych tento princip nectil při budování mé osobní značky či budování značky Zákony Bohatství, nedělo by se:

 

KŘEST KNIHY NA SLOVENSKU, KŘEST KNIHY ADÉLOU VINCZEOVOU, PROPAGACE MÉ PRVNÍ KNIHY PŘES YOUTUBERY, VYSÍLÁNÍ, DÍKY KTERÉMU jsme poslali knihy do širokých mas. Rozhovory se mnou v médiích.

Přesto dnes a denně mnoho podnikatelů a tvůrců podléhá domnění, že když jsou “tak výjimeční”, přece je ostatní musí chtít sdílet, kupovat a doporučovat.

Že ten skvělý produkt či služba si najdou cestu světem sami. 

Pche.

Kdyby tomu tak bylo, neziskové organizace by neinvestovali miliony do svého PR a spolupráce s celebritami či marketingu. 

Přece zachraňují životy… To je přece skvělá služba sama o sobě, ne? Proč se tedy neprodá sama?

Protože DISTRIBUCE hraje v 21. století mnohem významnější roli, než samotná kvalita. Pardon.

Pokud mi nevěříte, projděte si data a výzkumy z posledních 50 let. Jsou v mé knize. Nebo si to najděte na internetu.

Které jsou tedy klíčové vztahy pro vaši značku? Který okruh osobností, médií či klientů chcete získat na svou stranu?

Naučíte se získávat vliv, nebo budou více a více druzí uplatňovat svůj vliv na vás?

4) BEZ PRÁCE PENĚZ NEJSOU KOLÁČE! (princip ZISKU)

Mnoho podnikatelů a tvůrců dnešní doby se žene za penězi. Obrat firmy má představovat hlavní cíl moderní společnosti.

Přizpůsobuje se mu marketingová strategie, řízení i plánování. Investoři mnohdy zaujímají hlavní roli. Musíme jim splnit očekávání, dodržet kvóty..

Přitom většina vizionářských značek dneška i osobností začínaly s prázdnými kapsami...Obrat byl až na posledním místě. To neznamená, že nebyl důležitý. Právě naopak.

Proto ho ve svých principech uvádím. Ovšem až na poslední místo. Proč?

Protože PENÍZE jsou výsledkem vaší dobé práce, strategie a činnosti. Nikoliv hnacím motorem!

Jsou tím, díky čemu vaše podnikání dojede dál. Ale nikdy ne to, pro co pojedete přes půl planety. 

Ti, kteří většinou sází na sílu peněz, jsou také v první řadě ti, kteří to vzdají, když se “do roka a do dne” nestanou milionáři. Nebo to vzdají, když se něco nepovede....

Přitom mnoho světových lídrů a značek dosáhli statusu “finanční svobody” třeba až za mnoho let. Přesto… Takovým způsobem, že dnes nakupují nemovitosti všude po světě a darují charitám miliony jenom proto, že prostě peníze mají. 

Nepotřebují je. Nejsou na nich závislí. Proto je investují. A tak tvoří hodnoty.

S pokorou rozšiřují svůj odkaz dál.

Hromadění peněz připomíná trochu hromadění diplomů z vysoké školy. Je fajn, když si je dáte na zeď. Ale… Opravdu vám i společnosti přinesou na zdi takový užitek?

Jaký užitek přinesou peníze vám, když vám budou ležet na účtě a vy si s nimi nebudete vědět rady?

Peníze mají skvělou vlastnost.

Přináší jisté utrpení těm, kteří je nemají.

Ale i těm, kteří jich mají hodně. A neví si s nimi rady.

V roce 2019 jsem se dostal ve svém podnikání před jednu z nejtíživějších otázek v dějinách svého podnikání.

Část týmu, která vyrostla pod mým vedením, a dokonce i část zástupců společnosti, se rozhodli, že půjdou jiným směrem. Vznikl tak rozkol. A já musel obhajovat svou práci, vize a značky (stejně, jako to musel kdysi dělat i Steve Jobs, když ho vyhodili z firmy, kterou založil).

Dostal jsem se do lidské i byznysové krize a měl jsem namále, abych značku Zákony Bohatství nezavřel. Tehdy se stalo něco, co by se bez mého dodržování předchozích principů (JISTOTA / RŮST / VZTAHY) nestalo…

“Tome, to ty jsi Zákony Bohatství. Ty jsi tím srdcem. Musíš jít dál.” 

Klienti mi posílali tyto zprávy. A tým, se kterým jsem spolupracoval, pro mě pracoval doslova ZDARMA. 

V kolika společnostech se toto děje? Že váš tým pro vás pracuje bez nároku na odměnu? A natolik vám důvěřují, že se jim to vyplatí?

Vznikly tak úžasné projekty. 

PRŮVODCE K BOHATSTVÍ, který jsme s novým týmem a mými klienty udělali doslova v obýváku. 

NOVÝ KONCEPT ZNAČKY ZÁKONY BOHATSTVÍ, včetně obsahu na sociální sítě.

A další úžasné věci..

ZISK neznamená jenom peníze. 

ZISK přichází i po té lidské stránce. Když budete podnikat či tvořit s blbou strategií hned na začátku, je jedno, co všechno skvělého uděláte v průběhu, stejně to půjde do kopru. Když ovšem začnete stavět vše na skvělé strategii, můžete udělat hned několik chyb (a každý normální člověk je dělá). Stejně to bude fungovat a lidé se od vás neodvrátí.

A to považuji do dnešních dní za největší bohatství, které předávám svým fanouškům.

Bohatství tvořme nejprve tam uvnitř. A pak tam venku. Buďme trpěliví.

Předávejme hodnoty. Ty přináší úspěch nám i našim fanouškům či klientům. A v neposlední řadě, jakmile ve společné práci dosáhneme právě našeho úspěchu.

Pojďme si dát skleničku dobrého vína. A… Zůstaňme pokorní.

Protože POKORA je to, co vás vždy udrží ve hře. 

Lidé totiž mohou zkopírovat vše. Váš projekt, web, vaši komunikaci na sociálních sítích. 

Ale to, co nikdy nezkopírují, jste vy sami.

Jak vám s tím mohu pomoci? Vezměte si můj #BESTSELLER BALÍČEK za nejvýhodnější cenu (v bonusech 2x AUDIO VERZE KNIH, můžete si tak poslechnout autorské čtení při řízení autem či z pohodlí obýváku):

Pokud ještě nemáte můj MANUÁL ZDARMA 7 PENĚZOFÍGLŮ jak (pře)žít v koronadobě, je pro Vás zdarma zde:

S úctou k Vaší osobní či firemní značce,

Tomáš Lukavec